Sukulenty jsou dužnaté rostliny, které sice většinou nekvetou, ale mají ozdobné listy různých barev a tvarů. Na povrchu listů mají buď vosk nebo chloupky, což zabraňuje nadměrnému odpařování vody. Potřebují hodně světla a jen občasnou zálivku ve formě spršky. Je třeba dbát, aby měly spíše sucho, jinak snadno uhnijí. Mají rádi letní pobyt venku a některé, např. netřesky, je možné pěstovat venku celoročně. Oblíbené jsou různé druhy tlustic, pryšců, aloe, agáve, lithops nebo-li živý kámen atd. Některé druhy jsou převislé a krásně vypadají v závěsných květináčích.
Kaktusyjsou trvalky se specifickou stavbou těla, jejichž listy se přeměnily v trny. Jsou podskupinou sukulentů. Jejich stonek je dužnatý, kulovitého či válcovitého tvaru. Některé mají kromě trnů na sobě ještě trichomy (chlupy), které chrání rostlinu před nadměrným výparem vody a slunečním zářením. V přírodě se nejvíce vyskytují v pouštích a suchých polopouštích, kde mohou dorůstat do velikosti stromů. Najdeme je ale i v jiných prostředích. Některé druhy krásně kvetou.
Pěstují se ze semen, ale je s tím dost práce, výsledek nejistý a pomalu rostou. Lepší je koupit si již vypěstovaný kaktus v některém květinářství či zahradnictví. Potřebují hodně světla a tepla, v zimě zase chladněji a přítmí. Pěstují se buď v zakoupeném speciálním substrátu pro kaktusy nebo si můžeme zeminu namíchat sami. Jedná se o velmi lehkou propustnou půdu smíchanou ze substrátu, písku a perlitu. Květináč nevybíráme příliš velký, aby kaktus nedával všechnu sílu do tvorby kořenového systému. Zálivka by měla být v létě jednou za 14 dní, v zimě dokonce jen jednou za měsíc až dva. Prolít zem, ale odstranit všechnu vodu z podmisky. A pak sucho… jak jsou zvyklí z přírody. Nesmí stát ve vodě, aby neuhnily. V zimě nehnojíme, jinak tak jednou do měsíce.
Kaktusů je obrovský výběr, můžeme vybírat ze sloupových kaktusů např. chlupatý Cleistocactus, ze solitérních třeba Ferocactus, dále bílé nebo ježkovité druhy, z kaktusů šlechtěných např. různobarevné Gymnocalycium, naroubované na zeleném kaktusu.