Každý, kdo má bazén, už to dávno ví. A ví to nebo si to alespoň domyslí i ti, kdo bazén nemají. Že voda v tomto nebývá nejednou zase až tak dokonale čistá a ke snížení její kvality postačuje i jenom vcelku málo času, po který je tato ponechána svému osudu.
Protože na čistotě takové vody se může podepsat kdeco. I spad z okolního prostředí, i to, co do ní nanosí sami koupající se lidé na svých tělech, i mikroorganismy a řasy,… A nesvádět s těmito nepřáteli čistoty vody boj se rovná rezignování na to, že bychom někdy měli čistý bazén ideální ke svému hlavnímu účelu, tedy koupání.
Ovšem minimálně většina z těch, kdo bazén mají, se v něm koupat chce. A proto ho čistí a přidává do něj i různou chemii, jež má v boji proti nepřátelům čistoty pomoci.
Někdo tak do bazénu sype či lije něco s obsahem chlóru, jiný preferuje přípravky na bázi aktivního kyslíku nebo bromu, často nechybí ani nějaké ty přípravky regulující kyselost vody, vločkovače nebo shlukovače,…
Ovšem aby tato chemie skutečně pomáhala, je potřeba, aby jí bylo použito tak akorát a aby jí byly vytvořeny ideální podmínky pro její ‚práci‘. A protože to na vlastní oči nevidíme, potřebujeme něco, co nám pomůže. Tedy testery alias kontrolory toho kterého parametru.
Nezbytný je třeba i pH tester Chlorito. Tento nám hravě zjistí a prozradí, jaká je kyselost vody v onom bazénu. Případně ho může nahradit i jeho ‚kolega‘, kombinovaný tester pH a chlóru nebo pH a aktivního kyslíku, respektive jenom onoho kyslíku, to podle toho, jakou chemii kdo ve svém bazénu používá.
Tyto pomocníky je záhodno používat alespoň jednou za dva týdny, v případě větší vytíženosti bazénu i častěji. A to proto, aby se včas odhalil nějaký ten hrozící problém a dalo se mu zabránit dřív, než bude pozdě. Aby se včas přidalo to či ono, co člověku pomůže bojovat proti znečištění bazénové vody.
Protože o kalnou vodu nikdo zrovna dvakrát nestojí. A ani se s takovou není třeba smiřovat.